Children of the Moon

8. června 2016 v 11:18 |  Micropasta
Hey everyone! Tak... omlouvám se, že dlouho nebyl článek. Kvůli velkým písemkám jsem na to neměla čas. Nicméně tady je první přeložená Micropasta! :'D Nebudu zdržovat...

-Let's read-

Ve městě Bisden, nikdo neopouští svůj domov po setmění. Jakmile slunce začíná zapadat- žaluzie jsou zatažené, svíčky jsou vyhaslé a dveře zamčené. Před tím než se měsíc úkáže na obloze celý, se zdá celé město opuštěné, vládne tam ticho.

''Slyšels to?'' Zašeptala Freja, která zněla jako velmi malé, vystrašené dítě.
''Drž. Hubu.'' Její starší bratr, Freud, sykl skrz zaťaté zuby, když si prohlížel černá okna domu, která byla nejblíže k nim. Ty byly pravděpodobně zamčené. Nikdo se zdravým rozumem by nešel odemknout okna v noci. Nikdo takový, tak jako tak není.

''Říkala jsem ti, že bychom si v lese hrát neměli,'' Freja pokračovala. ''Říkala jsem, že bychom se měli vrátit dřív.''
''A já řekl, abys byla zticha,'' Freud pokračoval. ''Kňučení o minulosti nemění současnost.'' Freud se podíval na svou sestru, třesoucí se ve tmě. ''To nic nemění na situaci, v které jsme.''

Než stačila Freja odpovědět, zvuk slabého smíchu dítěte plul větrem. Freudovi šel z toho mráz po zádech. Něco v tom zvuku se zdálo... špatně.

''Možná jsou tam ostatní-'' Freud dal ruku na Frejina ústa. Přitáhl si ji blíž a ustoupil do temné uličky. Freja začínala být napjatá ve Freudovi náruči, když si uvědomila závažnost jejich situace. Dětský hlas, podivně zkreslený, prolomil ticho noci jako když pěst uhodí do skla.

''Pojďte ven, pojďte ven, ať jste kdekoliv!''

Věc nemotorně šla přes ústí uličky - jen pár kroků od Freudova a Frejina úkrytu. Mělo to postavu o velikosti dítěte, ale jeho paže visely groteskně nízko nad zemí -

a proto z toho důvodu nepřiměřené tělo vypadalo zvláštně. Bylo to úplně nahé, a mělo to kůži tak neuvěřitelně bílou, že odrážela světlo měsíce. Věc se obrátila svou třpytivou holou hlavou směrem k té samé uličce, kterou předtím procházelo.

Její tvář byla dokonale hladká, ale postrádala obličej- kromě neskutečně širokého úsměvu s úzkými rty barvy krve. Tlama se začala táhnout od ucha k uchu.

Freud cítil jak se teplo šíří po jeho stehně, protože ten tlak jeho močový měchýř nevydržel.

Freja zakňučela.

Věc ztuhla uprostřed kroku, její tělo bylo stejně tuhé jako kámen. Pomalu se ukázal, její trup, než se to začalo dívat do uličky. Udělalo to pokusný krok vpřed. Freja se ostře nadechla nosem a začala panikařit. Freud přitiskl svoji ruku na její ústa, ale bylo příliš pozdě. Neskutečně rychle, věc otočila hlavu k jejich úkrytu, produkovala odporné praskání jejího krku.

''Mám tě!''

Ve městě Bisden, nikdo neopouští svůj domov po setmění. Povídají si mezi sebou o zlu, které chodí ulicemi v noci. Je řečeno, aby jste vždy mlčeli, protože kdyby tě uslyšleli - Děti Měsíce tě budou trhat na kusy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 9. prosince 2016 v 19:35 | Reagovat

Wow ^w^boží!

2 applefactorybee applefactorybee | E-mail | Web | 15. prosince 2016 v 18:12 | Reagovat

[1]: Děkuji, moc! ~(Q-Q)~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama