I have two bodies - does anyone else?

15. prosince 2016 v 17:01 | AB

Narodila jsem se ve dvou tělech.

Dobře, já vím, já vím, je to těžké vysvětlit. Nikdo mi nevěří, a nikdy jsem neslyšela, že by se toto stalo někomu jinému, ale... no, tady to je. Možná mě jen odbydete, taky, a zeptáte se mě, jestli půjdu na nějakou kontrolu hlavy. Ale při nejmenším, doufám, že budete toto číst, a že mi někdo bude schopen pomoci.

Dvě těla znamenají dvě rodiny, dva domovy, dva životy. V obou těchto životech, je mi šestnáct let. V jednom z těchto životů, se jmenuji Andrea. Mám matku, otce a mladší sestru. Mám kudrnaté černé vlasy a velké zelené oči. Máme psa jménem Skip. Ve svém druhém životě, jsem Millie. Jsem malá s blond krátkými vlasy. Bydlím jen s mámou v malém městském domě na předměstí.

Oba tyto životy jsou mé, a já jsem oba tito lidé.

Musíte se ptát, jak někdo může udržet dvě těla? Může někdo být na dvou místech najednou?

Vidíte, to je právě ten problém.

V obou těchto životech je můj stav vážný, nikdo neví proč, ale já jo.

Viděli to, když jsem byla malé dítě. Na zdánlivě náhodných časech, bych se stala úplně ztuhlou. Někdo by volal mé jméno a já bych nereagovala. Nemrkala bych. Ani bych se nehýbala. Někdy bylo těžké říct, jestli jsem dýchala, nebo ne.

To bylo traumatizující pro všechny čtyři mé rodiče. Rodiče Andrey s ní spěchali do nemocnice, křičeli a plakali... chtěli každý test, který si mohli dovolit, i když neměli moc peněz, a to i teď. Doktoři přišli s prázdnou. Stav není špatný, řekli, ale mělo by to být sledováno.

Milliina matka byla u té situace o trochu klidnější. Koneckonců, nebyla by ředitelkou velké firmy tím, že by byla příliš emocionální. Ona ji (mě) přivedla ke specialistovi a k vlastímu rodinnému doktorovi. Dělala další testy, utrácela více peněz, požadovala více odpovědí. Ale její doktor dospěl ke stejnému výsledku.

Takže, proč se to stalo? Mám odpověď, kterou žádný z doktorů nemá.

Jde o to, že NEMŮŽU být na dvou místech najednou. Kdykoliv můžu být buď Millie nebo Andrea, ale ne obojí. Když se stanu Andreou, tak bude Millie ztuhlá. Když přejdu na Millie, tak se z Andrey stává (sotva) živá panenka.

Bylo těžké se s tím vyrovnat, když jsem byla dítě, to je jisté. Mám ráda obě mé rodiny, takže, jak jsem si mohla vybrat, v které z nich zůstanu? Ovšem, chtěla bych v jednom těle zůstat navždy, ale nemohla bych snést pomyšlení na to, že ztratím rodinu, bez ohledu na to, která z nich by to byla. Takže nakonec jsem dosáhla kompromisu. Strávit měsíc s jednou rodinou, a pak s druhou. Někdy to dělám dříve, a to i s klidem každý den, pokud mám na to náladu. Byl to jediný způsob, jak jsem je mohla obě udržet.

Jistě, tato metoda má své nevýhody. Například, nemůžu nikdy dostat řidičák. A Milliina máma mi pořád dává nové léky, aby se pokusila vyřešit tento problém - ona se nezastaví, bez ohledu na to, jak moc jsem žebrala. Rodičům na obou koncích příjde divné, že jsem nikdy neměla problém udržet krok se školou, a to navzdory dlouhé nepřítomnosti. Myslím, že Andreiny rodiče jsou přesvědčeni, že je nějaký zázrak. Milliina matka si myslí, že je pracovitá.

Ať tak či onak, to pracovalo v pohodě, až asi před půl rokem se to zvrtlo.

To bylo, když Millie poznala Lea.

Leo je přesně můj typ kluka. Trochu nerd, s hnědýma očima a hřejivým úsměvem na rozdávání. Je trochu vysoký, ale jeho paže se perfektně hodí kolem mých drobných ramen. Je chytrý a má rád všechny mé nejoblíbenější fandomy. Vím, že to může znít nezrale, ale opravdu, opravdu, jsem se do něho hodně zamilovala během pár měsíců.

Takže se mé plány změnily.

Cítila jsem se kvůli tomu špatně, ale musela jsem to udělat. Opustila jsem rodinu Andrey na delší dobu, než bylo obvyklé. Bylo to obtížné udělat, a já věděla, že mi bude chybět moje mála sestřička, ale Leo mě činil šťastnou, a nemohla jsem unést to, že bych byla od něj pryč tak dlouho.

Zůstala jsem jako Millie po dobu šesti měsíců.

V té době se zdálo, že je život skutečně dokonalý. Je to ve skutečnosti pocit, jako by se věci lepšily ze dne na den. Nikdy jsem nebyla tak dlouho v jednom těle, aniž bych byla ztuhlá, takže moje matka byla samozřejmě ráda. Stres se z mého života vytratil. Leo a já jsme si byli čím dál bližší, než jsme začali spřádat tajné plány na manželství. Můj život se zdál stabilní, šťastný. Dokonce jsem přemýšlela nad tím, že Andreu opustím navždy - bylo těžké se s touto rodinou rozloučit, jistě, ale čím déle jsem od nich byla pryč, tím to bylo snažší. Na konec, by to bylo pro ně lepší, taky. Možná - jen možná - jsem konečně mohla učinit volbu.

Ale po šesti měsících, jsem změnila názor.

Byla jsem nemocná po dobu několika dní. Nebylo to nic příliš vážného. Byla jsem hlavně unavená, s mírným kašlem a občasnými horečkami. Moje mámá myslela, že jsem se přepracovala, a proto mi nedovolila jít pryč z postele. Jak jsem nechala svůj čas krvácet pryč čtením a sledováním televize, jsem ucítila pocit neklidu a hrozný pocit viny, který se začal vkrádat do mého srdce. Nemohla jsem přestat myslet na Andreu a mou druhou rodinu. Věděla jsem, jak moc jim musím chybět, jak těžké pro ně musí být snažit se mě probudit...

Povzdechla jsem si a rozhodla se vrátit zpět. Neměla jsem na výběr, prostě neměla. Bylo by to v pořádku - řekla bych o tom Leovi, a věci by byly snažší. Možná, že mě viděl v obou mých životech. Jen jsem se modlila, aby mi to věřil.

Tak jsem zavřela oči a vyměnila se.

Ale když jsem je otevřela, byla jsem pořád Millie.

Bylo zvláštní, že jsem se nemohla vyměnit. Snažila jsem se a snažila se o to pokusit znovu, ale bez úspěchu. Byla jsem v pasti. Bylo to, jako bych musela ohnout sval a přepínat, ale svaly už vyschli.

Pokoušela jsem se poslední dva týdny přenout zpět na Andreu, ale stále to nešlo. Každý den jsem se cítila hůř a hůř. Moje matka mě hozpitalizovala právě minulý týden, a já jsem upřímně vyděšená. Nevěděla jsem, že bych neměla být schopna se přepnout zpět, ale také jsem si neuvědomila, že moje volba byla rozsudkem smrti.

Včera, jsem vygooglila své jméno - jméno Andrey - a našla jsem jednu reportáž na ni/mě. To pokrylo cestu její statečný rodiny, když prosili, aby se jejich dcera probudila... ale výpis od ošetřujícího lékaře mě opustil v chladu v mém srdci.

''I když se snažíme zůstat v naději, v tomto bodě, je ale velmi pravděpodobné, že Andrea se už prostě nikdy neprobere. V tomto okamžiku její rodina bude muset rozhodnout o budoucnosti jejich dítěte.''

Bez ohledu na to, jak moc se snažím, bez ohledu na to, jak moc brečím, se nemohu vrátit. Tělo Andrey je propojeno se mnou, a já ho ztrácím, rychle. Nevím, proč jsem stále víc nemocnější, já nevím, proč mě to zabíjí, ale tak to je. Nevím, co dělat, komu to mám říct.

Nejhorší ze všeho je, že by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby se rozhodli ji odpojit z podpory života...


Překlad: applefactorybee

Přečteno: https://www.youtube.com/watch?v=0UNpj8vpu6M
Originál: https://www.reddit.com/r/nosleep/comments/3mmnvh/i_have_two_bodies_does_anyone_else/
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 16. prosince 2016 v 20:38 | Reagovat

Wow super večerné čítaníčko. :O :3 Príde mi to desivé a celkom smutné, chuderka telo Andrea. :c Ale veľmi krásny preklad, som rada, že som si ho kvôli tebe mohla prečítať. ^^

2 AB AB | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 10:26 | Reagovat

[1]: Tak to jsem moc ráda, že to potěšilo. x3 Welp, teď jdu překládat The Cough.
~°-°~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama