Rosebush

1. února 2017 v 18:04 | AB
Vzpomínám si na Dotty, mou imaginární kamarádku.

Vlastně si ji pamatuji. Měla rudé vlasy a pihy, stejně jako já. Poprvé jsem se s ní setkala, když mi bylo 5 let, stojící vedle keře růží za domem. Prudce mě vyděsila; Zaprvé, protože jsem nečekala, že uvidím další dítě na naší zahradě, a zadruhé, protože pravá strana jejího obličeje byla znetvořená zjizvenou tkání od nosu až ke kořínkům vlasů. Její levé oko bylo modré a plné smíchu, její pravé oko bylo slepě bílé.

''Ahoj, já jsem Dotty,'' řekla stydlivě, a natáhla ruku. Byla jsem osamělé dítě, takže po chvilce váhání jsem odpověděla.

''Ahoj,'' řekla jsem a podala jí ruku. Vzpomínám si, jak její dlaň byla rozmačkaná a na teplo v mých dětských prstech. ''Co se ti stalo s obličejem, Dotty?''

Ona a já jsme si spolu dost často hráli, z důvodů žádného dítěte nedaleko lesa, kde jsme já a maminka žily. Jen já, dělání domácího vzdělávání a maminka sledující televizi. Měli jsme dost peněz už předtím, než jsem se narodila, takže maminka nemusela chodit do práce. Poté, co jsem dodělala domácí úkol, Dotty vždycky na mě čekala u keře růží. Máma mi řekla, že nemůže vidět Dotty. Ale někdy mámu nachytám, jak zírá na keř růží, a to mě udivilo.

Dotty nestárla, což si myslím, že je normální, když je jen imaginární. Jsem už starší. Dost stará na to mít nějaké přátelé, a dost stará na to uvědomit si, že když jim řeknu o mém imaginárním kamarádovi, tak to bude velice trapné. Chtěla jsem se zbavit těch růží na zahradě, ale mamka mi to nedovolila; uvedla, že byly velice speciální pro někoho důležitého. Že by byla neskutečná škoda je vytáhnout. Běžel mi z toho mráz po zádech.

Když mi bylo 19, máma se vybourala s jejím starým autem, Buickem, z kterého se stala rozmačkaná troska. Základní listina k našemu majetku a přívěsu byla přidělena ke mně, a první věc, kterou jsem uskutečnila po bohřbu mámy bylo vytáhnout ten keř růží.

Koupila jsem si lopatu a kožené rukavice, abych vytrhla květiny, kořeny a všechno ostatní ven. Slyšela jsem zvuk, který se podobal malému výkřiku, když jsem začala kopat. Ignorovala jsem to. Ale když jsem se dokopala skoro ke kořenům, lopata zasáhla něco tvrdého.

Sedla jsem si na bobek a začala uklízet půdu, která mi následně odhalila povrch něčeho žlutého. Další kopání odhalilo malou lebku, lícní kost a rozdrcené oční důlky.

''To jsem já.'' Vyskočila jsem, z toho hlasu, z kůže. Krev začala rychle pulzovat v mém těle. Dotty, ne víc jak o tři centimetry vyšší, stála u vykořeněného keře růží. Byla jsem úplně ledová po celém těle a k tomu jsem ještě začala koktat něco nesrozumitelného. Dotty zavrtěla hlavou.

''Konečně jsi mě po té době našla, sestřičko. Ale nemusíš se mě bát. Vždycky jsem na tebe byla hodná. Nejsem to já o koho by sis měla dělat teď starosti.''

Když mluvila, tak byl slyšet tlumený řev ze země.

Dotty se naklonila dopředu a zašeptala: ''To je táta.''





Překlad: By TheUnknownApple alias me

Originál: https://www.reddit.com/r/shortscarystories/comments/4r0jnf/rosebush/
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama