Září 2017

The Visiting Hour

17. září 2017 v 18:41 | AB |  Ponypasta

''NEDOBROVOLNÉ PŘÍPADY''

Fráze byla vykreslena tlustými černými písmeny na dvojitých dveřích, které vedly k východnímu křídlu. Bon Bon musela přivřít oči kvůli fluorescenčnímu světlu a přikrčila přitom nos nad všudypřítomnou vůní dezinfekce. V chodbách a několika dalších místnostech, které před sebou viděla, nebylo téměř nic, jejich jediná barva byla béžová. Oken tam bylo málo a k tomu všemu byly ještě malé.

Jak můžou očekávat, že se tady vůbec někdo uzdraví? pomyslela si.

Ošetřovatel, kterého vedoucí lékař poslal s ní, zamkl za nimi dveře a vedl Bon Bon na vzdálenější konec haly. Cesta trvala jen chvíli, ale dodávala pocit, že byla dlouhá. Věděla, co tady najde. Slova doktora jí znovu proběhla myslí: "...Kompletní psychotická porucha..."

Zastavili se jen jednou, když kolem dveří napravo zaslechli záchvěv hrůzného štěkajícího smíchu. Ošetřovatel zaklepal na dveře a smích utichl tak rychle a nečekaně, jak také začal.

Místnost 101 byla v polovině rozdělena stěnou z plexiskla, přes kterou bylo vyvrtáno osm malých otvorů ve dvou svislých čárkách po čtyřech. Jediným nábytkem tam byla plastová židle na boční straně. Vzdálené stěny a podlaha byly důkladně vycpané matnou pěnou, při jejíž barvě musela Bon Bon myslet na žloutenku.

Za sklem Lyra chodila neustále sem a tam. Její ocas za ní bezvládně visel a namísto obvyklého klusu a elegance v jejím kroku, vždy narážela na jednu nohu najednou, jako by měla problémy s koordinací. Byla oblečená v bílé nemocniční košili a mnohem znepokojivěji, měla na sobě obojek, který blokoval její magii.

Ošetřovatel vedl Bon Bon a ukázal ji židli. Přestože jeho pohyby zůstávaly klidné, po očku pozorně sledoval Lyru. "Zaklepejte na dveře, až budete připravena jít," řekl. Odešel těmi samými dveřmi a zavřel je.

Dávala pozor na to, aby nedělala náhlé pohyby, a pomalu se posadila na židli, uvelebila se a natáhla si pod ní kopyta. Lyra jen zůstala stát a sledovala svého návštěvníka.

Na chvíli zavládlo ticho. Od přijetí té zprávy se Bon Bon pokusila naplánovat, co řekne, když jí konečně dovolili vidět Lyru. Se vším, s čím přišla, v tu chvíli nezaznělo.

''Ahoj, Lyro,'' řekla jemně.

"Jste přítelkyně Lyry?" Tón byl profesionální, bez jakéhokoliv náznaku jejího obvyklého, hřejivého smíchu.

Srdce Bon Bon v tu chvíli zabolelo. Lékař doufal, že návštěvy obnoví alespoň nějaké vzpomínky - některé fragmenty skutečné identity Lyry. Bon Bon se zhluboka nadechla, aby se posilnila proti slzám, které jí teď hrozí. "Lyro, není ti dobře."

"Nikomu není dobře," řekla Lyra. "To je, to jsou, ale jenom prozatím. Obávám se, že to nebude dlouho trvat."

"Co tím myslíš, Lyro?" Bon Bon to řekla kvůli nedostatku lepších odpovědí. Věděla, že to nic neznamená - ne doopravdy.

"Jsem si jistá, že můj příchod sem znamená, že jsem neuspěla," řekla Lyra. "Ale poslouchejte: Máte nějaké vztahy s kýmkoli v aristokracii? Nebo možná armádě?"

''Lyro... jsem to jenom já. Bon Bon.''

Lyra si odfrkla a zírala na zem s kyselým výrazem. "Předpokládám, že v žádném případě nebudete poslouchat, ani gardista. Bylo to ode mne zbytečné, když jsem šla k nejbližším úřadům, a nechala je, aby mě chytili."

"Vůbec si na mě nevzpomínáš?" řekla Bon Bon.

"Nejsem tvá přítelkyně," řekla Lyra bezvýrazně. "Nicméně, ​​bylo téměř jasné, že si to uvědomíte. Můžete si být jista, že nemám v úmyslu poškodit tělo vašeho přítele. Jenom prostě nejsem ona."

Bon Bon odolala nutkání k útěku. Přes fyzickou stránku skoro nepoznávala poníka před ní.

Nebýt nerozbitného skla mezi nimi, Bon Bon by možná vzala Lyru za ramena, otřásla s ní a křičela na ni, aby se vrátila k smyslům. Ale jediné, co teď dokázala zvládnout, bylo říct pouhé jediné slovo: "Proč?"

"Já... snažíme se měnit události, které tato návštěva vyžaduje," řekla Lyra.

Bon Bon něco najednou napadlo. "Je tam Lyra? Můžu s ní mluvit?"

"Když odjedu, mysl vašeho přítele se vrátí k normálu."

Bon Bon se zhluboka nadechla, když se jí v srdci vytvořila malá kapička naděje. "A... půjdete pryč a už se nikdy nevrátíte?"

"Pokud tento pokus naprosto selže, budu muset udělat další," řekla Lyra. "Daleko víc a to už s jiným hostitelským tělem, to jest, kdybych vůbec mohla udělat nějaké jiné. Řeknu to tedy znovu: Poslouchej pozorně."

Vzhledem k volbě by Bon Bon neposlechla ani jediné slovo z téhle věci, která vypadala jako Lyra. Ale věděla, že Lyra je lepší než jakýkoliv poník, a kdyby se mohla dostat na vrchol toho, co vytvořilo toto šílenství, tak možná, jen možná...

"Za krátkou dobu," řekla Lyra, "Equestrijská civilizace, tak jak ji znáte, bude zničena obrovskou katastrofou, která se zpočátku projeví jako neškodný přírodní jev a pravda nebude zřejmá, dokud nebude příliš pozdě. Alicorni zahynou a rozptýlené kapsy smrtelných přeživších nepostačí k obnovení úrodné půdy, jejich populace se potom rychle zmenší.

"Když se vyhynutí zdá být zcela nevyhnutelné, cizinci přijdou z hvězd a řeknou nám, že chtějí zachovat náš druh a my budeme bráni..." Lyrin výraz potemněl. "...Jako hospodářská zvířata."

Šílenství. Bon Bon nechtěla vyvodit závěry, ale byla si jistá, co způsobilo Lyrinu iluzi. Otevřela ústa, aby protestovala, ale Lyra ji odřízla.

"Nyní je málo pochybností, že cizinci jsou zodpovědní za počáteční katastrofu, jsou to bytosti čisté energie, - neviditelné pouhým okem - které můžeme detekovat a bojovat s nimi magií. Naše literární odhady už od počátku předpovídaly, že k nám jednou přiletí cizinci z hvězd v létajících strojích, i když cizinci pro ně nemají potřebu."

Beznaděje obklopila Bon Bon. Kdyby se alespoň s Lyrou mohla dorozumět a zjistit nějaký rozpor v tomto nemožném příběhu, potom by se mohla objevit, v tomto nekončícím bludišti, prasklina. "Ale... jestli jsou tak silní, proč se tedy trápí poníky?"

Lyra uhnula pohledem a mračila se, zaslepena hněvem. "Našli naši mitochondrii užitečnou. Trvalo mnoho let, než jsme objevili jenom tohle, a ještě déle na vytvoření kouzla, kterým jsem se dostala sem. Jak asi vidíš, nemůžeme se dožít ani kolem třicítky."

"Mé jméno není důležité," řekla Lyra. "Ale poslouchej - zatímco moje mysl je tady, mé tělo je zcela bezmocné. Mám pár přátel, kteří ho hlídají, ale jestli je Cizinci objeví - objeví nás - nemyslím si, že by mohli mé tělo bezpečně a rychle přesunout. A jestli zemřu v tomto stavu, ten šok může být příliš pro tělo vašeho přítele."

To bylo na Bon Bon až příliš moc. Rozhodla se zkusit přímý přístup, přijde s čímkoliv může. "Lyro... zlatíčko... obě čteme stejné knížky. Je to jako příběh jedné z nich.''

"Ne!" Lyra se trochu napřímila, zděsila se a v jejím hlase zazněla kapka paniky. "Je to pravda, říkám ti to!"

Bon Bon se zhluboka nadechla, shromáždila všechnu zbylou odvahu a setkala se s pohledem Lyry skrze sklo. "Dokonce mluvíš jako jedna z těch postav. Cizinci a duše mohou být z H.P. Lovecolta, nebo..."

Bon Bon uvízla slova v krku, když Lyra sebou mrskla o zem, pak zmrzla. Za okamžik se oči Lyry zavíraly, její čelist visela otevřená a když se snažila dýchat, znělo to jako přidušené mrmlání. Bon Bon reflexně vyskočila dopředu a opřela svá kopyta o sklo, ale jediné co mohla dělat bylo s hrůzou sledovat, jak nohy Lyry povolily a jak se bezvládně krčila na podlaze.

Téměř jako jeden, dveře za Bon Bon se rozletěly a vyšli z nich postavy v bílých pláštích. Spěchali, aby se chopily Lyry a přitiskly ji k podlaze. Ošetřovatel z dřívějška se objevil u Bon Bon. Jen ztěžka zaslechla, co se stalo.

Ignorovala jeho otázku. "Co dělají?" řekla s panikou v hlase.

"Zdá se, že váš přítel má záchvat, posunují ji do pozice, ve které může dýchat."

Připadalo jí, jako by se dno Bon Bonina žaludku vytratilo. Způsobila to ona - nezprotivila si Lyrinu mysl proti sobě až moc?

Ošetřovatel řekl: "Myslím, že by bylo nejlepší, kdybyste..."

Bon Bon už byla v polovině cesty ke dveřím. Její zbytečný výraz, když viděla ten horor, co se odehrával před ní, a že by to mohla být její vina, z toho všeho jí šel mráz po zádech. Její srdce chtělo zůstat, ale její tělo muselo uniknout. Při téměř plném cvalu se vrátila zpátky tak, jak přišla a prorazila hlavními dveřmi od nemocnice, když se jí začalo zdát, že se stěny kolem ní přibližují.

Zpomalila v klus. Chladný soumrak přinesl okamžitou úlevu od udušujících událostí, od kterých právě odešla, ale Bon Bon ihned pohltil záchvěv viny dokonce i pro tento menší konflikt. Neměla bych být tady, pomyslela si. Měla bych být tam, stát při ní, na její straně.

Ale odolala nutkání vrátit se k těm dveřím, místo toho ji půjde opět navštívit, jakmile to bude možné. Věděla, že ji nepustí dovnitř, zvlášť po tom, co se stalo.

Napadlo ji, že tento večer se nijak neliší od jiných. Slunce právě zapadalo, měsíc vyšel vzhůru a hvězdy na jasné obloze krásně zářily. Nedaleko, žluté světlo vyzařuje z oken města. Vítr nesl náznak vzdáleného smíchu nějakého poníka.

Bon Bon obrátila oči k zemi, znechuceně.

Věci, které chtěla dělat, byly nemožné, ale ze všech těch možných věcí, stát v blízkosti nemocnice bylo zrovna to nejméně přitažlivé. Proto začala jít pomalým krokem do města. Noc rychle přicházela, a ačkoliv se jí nyní nelíbila normálnost města, Bon Bon se na to podívala, jen aby mohla jít kupředu.

Ze zvyku se vydala na hlavní ulici, ačkoliv jí chyběl tržní den. Když se začala rozhlížet kolem, viděla mnohem více poníků, než se obvykle objevuje ve večerních hodinách venku. Neobtěžovali ji, nebo se i dokonce vyhýbali; jejich pozornost byla jinde. Teprve až se Bon Bon zastavila u Daisy, se kterou se skoro každý bavil.

"Hej, Bon Bon, propásla si to," řekla Daisy.

"Co?"

Daisy ukázala nahoru svým čenichem. ''Meteorickou sprchu, přece."







Autor: Horse Voice- https://www.fimfiction.net/story/246047/1/the-visiting-hour/the-visiting-hour

Překlad: by me (Jablko)

Přečteno (v angličtině): Scribbler Productions- https://www.youtube.com/watch?v=qTt85JEIEHg&t=262s